Architektonické zajímavosti

Samotná budova se skládá ze dvou křídel bočních, severního křídla s pozoruhodným hlavním průčelím, a dále z křídla v středního, ve kterém nalezneme velkou aulu posluchárny, která tvoří jednu z mnoha dominant ústavu. Jistě jste si stačili povšimnout, že se celá budova nachází na mírném kopečku. Vzhledem k nerovnosti terénu se proto část prostor nalézá pod úrovní země. Celý monumentální komplex tedy tvoří dva suterény a dvě nadzemní podlaží, zakončené podkrovím, které se však nijak nevyužívá. Jednotlivá patra jsou od sebe oddělena pomocí výtvarného ztvárnění.

Interiér

Po příchodu do budovy se nezapomeňte povšimnout nádherně propracovaných stropů. Pomocí schodiště a chodeb se dostaneme do dalších křídel a různých částí ústavu. Mezi prvním a druhým poschodím je situován vchod do Purkyňova amfiteátru neboli auly posluchárny. Po příchodu do prvního podlaží vás však jistě nejprve zaujme busta J. E. Purkyně, pocházející z dílny Petra Řezáče.

Ale zpět k amfiteátru. Posluchárna slouží jak pro pedagogické, tak i vědecké účely. Řady sedadel jsou zde pochopitelně, pro lepší funkčnost auly, umístěny sestupně. Celková kapacita posluchárny činí tři sta třicet jedna osob. Vpředu nalezneme, ostatně jako ve všech takových prostorách, přednáškový pult, tabuli a nepochybně také promítací plátno, sloužící jako učební pomůcky.

Za dveřmi jednotlivých místností probíhá jak vědecko-výzkumná, tak ale i studijní či pedagogická činnost. Jiné prostory slouží k administrativnímu, jiné naopak k technickému provozu celého ústavu. V prvním patře nalezneme prostor tzv. rotundy, sloužící v současné době jako muzeum. Ve druhém patře, v sále Vejdovského a Janošíka probíhá cvičení studentů za pomoci mikroskopů.

Závěrem

Nyní se společně seznámíme s historií vědních oborů, kterými se Purkyňův ústav zabývá. Nejprve si objasníme některé z názvů. Histologie je věda, která se zabývá mikroskopickou stavbou organismů. Vedle tohoto oboru zde máme také embryologii tedy vědu, zabývající se vývojem jedince. Obě tato odvětví se začala jako samostatné vědecké obory utvářet již v devatenáctém století, v důsledku rozvoje a přírodních věd. Dalším důvodem pro rozmach těchto oborů byl vynález mikroskopu a pochopitelně jeho další vývoj. Odborníci zabývající se histologií či embryologií působili v anatomických či fyziologických ústavech.

[View with PicLens]

Publikaci PRAGUE CITY LINE Praha 2, která Vás provede nejen Univerzitním městečkem, ale dalšími nejzajímavějšími částmi Prahy 2 si můžete stáhnout zde - Přejít na stránku PDF ke stažení zde

.

.

.

Úvodem
Prvními pracovišti ústavu byli ústav patologicko – anatomický, v čele s profesorem Karlovy Univerzity Jaroslavem Hlavou a ústav soudního lékařství s ústavem bakteriologicko – sérologickým.

Budova ústavu
Půdorys budovy má tvar písmene J, nebo podle jiných názorů podobu prodlouženého čtvrtkruhu. Ona zahnutá část budovy je situována k severnímu světlu, které bylo příhodné pro zbudování piteven. Samotný vnitřní půdorys je rozdělen do dvou traktů. Třípatrový komplex s železobetonovou konstrukcí je plně podsklepen. Celkový dojem, kterým budova na návštěvníky působí, nese podobu neoklasicistního či barokního paláce, neboť tomu nasvědčují veškeré architektonické prvky. Na některých místech stavby dokonce vystupují pitevní sály, zakončené skleněnými kupolkami.

Projdeme-li parčíkem podél Studničkovi ulice, dostaneme se k přízemní předsíni s nádhernými skleněnými dveřmi. Vejdeme – li, rozprostře se před námi nádherný monumentální vestibul, který podepírají ohromné antické dórské sloupy. Hlavní dominantou je zde zcela funkční fontána a nádherné tříramenné schodiště s kamenným zábradlím.

[View with PicLens]

Patologie je věda, která se zabývá studiem a diagnostikou nemocí, chorob a abnormálních reakcí organizmu pomocí vyšetření orgánů, buněk, tělních tekutin a celých těl. Řadíme sem také obecnou patologie, která se zabývá studiem chorobných procesů. Lékařská patologie se dělí na dvě hlavní části, anatomickou patologii a klinickou patologii.

Anatomická patologie se zabývá diagnózou nemocí. Je založena na makroskopickém, mikroskopickém a molekulárním vyšetření orgánů, tkání a celých těl. Anatomický patolog se obvykle s pacienty do kontaktu nedostane, komunikuje pouze s lékaři. Anatomická patologie se dále dělí na podobory, mezi nejdůležitější patří chirurgická patologie, cytopatologie a soudní patologie.

Ústav patologie zaujímá významné postavení při vyšetřování tkání pacientů v rámci předoperačního nebo operačního vyšetření. Současně jsou také na ústavu prováděny pitvy. Cílem pitvy je určit příčinu smrti člověka či zvířete nebo také pochopit tvar a funkci jednotlivých orgánů a soustav v těle. Pitvy se využívá zejména při výuce mediků a jiných specialistů. Člověk, který pitvu provádí, je patolog nebo soudní lékař.

Studium
Pedagogická činnost je zaměřena mimo jiné na pregraduální výuku studentů medicíny v oboru lékařství, ale i stomatologického zaměření. Studium se nevtahuje pouze na občany republiky, ale umožněno je studovat i zahraničním studentům. Zároveň se podílí  i na výuce bakalářského programu a zajišťuje postgraduální vzdělávání patologů v České republice.

Výzkum
Hlavův ústav je zaměřen na rozsáhlý výzkum chorob, týkající se pohybového aparátu, kardiovaskulárního aparátu, urogenitálního traktu,  endokrinního systému, chorob dýchacího traktu a dále také nádorů prsu. Pracovníci ústavu sami řeší, nebo se podílejí na řešení  grantových projektů Ministerstva zdravotnictví České republiky. Mimo jiné dále spolupracují s mezinárodní organizací WHO v oblasti nádorů kostí a s International Academy of Cytology v oblasti, týkající se cytopatologické diagnostiky a vzdělávání.

Interiér budovy
Interiér budovy je opět okouzlující. Hlavním vchodem, s původními dochovanými dveřmi, se vchází do impozantního vestibulu, jehož dominantou je nádherné dvouramenné schodiště. V zadní části hlavního křídla nalezneme další překrásné schodiště, které je určeno pro reprezentační účely. Je tvořeno jedním ramenem, které stoupá do mezipatra, a dalšími dvěma do patra prvního. Nad schodištěm dominuje překrásný reliéf, jak jinak, než s chemickými motivy. Zajisté každého návštěvníka ústavu zaujme dokonalé osvětlení, které zajišťuje prosklený Fabionový strop. O překrásná dvouramenná schodiště zde opravdu není nouze. Další se nalézají v zadním podélném křídle budovy a také v traktu pravého bočního křídla.

Za dobu svého působení prošel ústav mnoha rekonstrukcemi, kdy za nejjdůležitější považujeme celkovou rekonstrukci a vnitřní modernizaci, která proběhla v letech 2002 – 2007. Díky ní dnes ústav poskytuje studentům i zaměstnancům kvalitní zázemí a vybavení, které odpovídá standardům světových univerzitních pracovišť s chemickým zaměřením.

[View with PicLens]

Z toho vyplývá i poslání patologie, která pomáhá ostatním lékařům při stanovování správné diagnózy, postupu léčby, při kontrole účinnosti probíhající léčby apod.

Základní význam patologie tedy spočívá v diagnostice a léčbě žijících pacientů a ne, jak se laická veřejnost mylně domnívá, v pitvách zemřelých.

Pitvy, které slouží především ke stanovení příčiny úmrtí, jsou i nadále součástí oboru, i když už v podstatně menší míře, než tomu bývalo dříve a tvoří jen malou část práce patologa. Souvisí to zejména s rozvojem nových diagnostických metod a jejich zdokonalováním.

Velice stručný příklad:Pacient má delší dobu zažívací obtíže a “necítí se dobře“. Během vyšetřování je nalezen necharakteristický obraz jater při ultrazvukovém vyšetření. Lékař odebere pomocí jehly částečku jater a ta je následně vyšetřena na patologii. Patolog, který dobře zná orgánové změny při celé řadě různých onemocnění jater, potom určí správnou diagnózu a může být zahájena adekvátní léčba. Podobným postupem je potom ověřena správnost a účinnost léčby.

Kdo je patolog:

Patolog je lékař, který se specializuje na rozpoznávání změn buněk a tkání organismu způsobených onemocněním.

Při své práci využívá zejména mikroskop. V něm prohlíží (tzv. odečítá) preparáty, které byly pořízeny „nakrájením“ vyšetřovaného vzorku na velice tenounké plátky a následně obarveny. Na základě změn patrných v mikroskopickém obrazu potom lékař usuzuje na druh a intenzitu změn v organismu vyšetřované osoby a potažmo na diagnózu a stupeň onemocnění.

Vzorky od pacienta se získávají několikerým způsobem. Mezi nejčastější patří odběr části tkáně během operačního výkonu nebo cíleným odběrem během vyšetření. Vzorky tkání odebrané k mikroskopickému vyšetření v průběhu ambulantního vyšetření či operace jsou označovány jako biopsie, vzorky odebrané při sekci (pitvě) pak jako nekropsie.

Zvláštním případem je tzv. peroperační biopsie, tedy odběr tkáně v průběhu operace, kdy je vzorek okamžitě dopraven na patologii, tam je co nejrychleji zpracován (zmrazením a obarvením) a ihned odečten lékařem. Výsledek nálezu je potom obratem sdělen operatérovi (nejčastěji telefonicky přímo na operační sál) a vlastní operační výkon poté pokračuje v závislosti na sdělení a doporučení patologa. Vše se odehrává co nejrychleji a výsledek bývá k dispozici zhruba za 20 minut.

Řada závažných i běžných onemocnění není rozpoznatelná pouhým okem a proto se pro jejich diagnostiku a léčbu v moderní medicíně stává rozhodujícím speciální technické vybavení na zpracovávání vzorků, kvalitní mikroskopické zázemí a zejména zkušenost lékařů i ostatního personálu na patologiích

Kdy se dělá pitva

Pitva je posmrtné vyšetření organismu. Důvody, proč k ní lékaři přistupují, mohou být různé.

Anatomická pitva – slouží zejména k výuce mediků a dalšímu vzdělávání lékařů. Provádí se převážně na anatomických ústavech lékařských fakult.

Zdravotní pitva – provádí se na základě rozhodnutí lékaře a to v případech, kdy by mohla být přínosem pro medicímu a být nápomocná pro další pacienty.

Soudní pitva – provádí se na ústavu soudního lékařství, nařizuje ji Policie ČR a to v případech důvodného podezření na úmrtí zaviněné druhou osobou.

Pitva se musí provádět v těchto případech:

• úmrtí osoby do 15 let věku
• nelze-li odhadnout příčinu úmrtí
• ženy zemřelé v souvislosti s těhotenstvím, porodem, potratem či šestinedělím
• úmrtí na infekční chorobu podléhající hlášení (HIV, mor, žlutá horečka, …)
• násilná smrt či úmrtí po úrazu
• vojáci
• osoby ve výkonu trestu
• podezření na úmrtí zaviněné druhou osobou

zdroj: použity materiály z webové stránky: http://www.patologie.info/patologie/vyuka.php

Poklady Ústavu
Ústav vzhlíží v opožděném internacionálním stylu, který se snaží zachovat ráz podobný historický ráz budov. Díky práci architektů Šuhajíka, Holuba a Hudce a také níže uvedeným okolnostem, se může stavba pyšnit kamennými plastikami významných českých panovníků. K vidění je zde například Spytihněv II., Přemysl Otakar II., Karel IV. a v neposlední řadě také Ferdinand III. Sochy však nebyly původně určeny do těchto míst. Pocházejí z roku 1845 a původně sloužily jako výzdoba novogotického křídla Staroměstské radnice. Zde se nacházely, tedy až do požáru v roce 1945, mezi okny ve třetím patře. Poničené sochy byly odvezeny a následně postupně restaurovány a na zídku terasy byly posazeny až v letech 1985- 86.

[View with PicLens]

Začátky:
Již v úvodu bylo zmíněno, že Jaroslav Hlava byl, a stále je, velice uznávaným lékařem a že se proslavil i v zahraničí. Je až neuvěřitelné, jak rychlý byl Hlavův profesní růst. Čtyři roky poté, co v roce 1879 odpromoval hnedle ze dvou předmětů ( patologie a bakteriologie) na Univerzitě Karlově v Praze, byl jmenován do vedení patologicko-anatomického ústavu. Stal se tak prvním učitelem patologie českých zemích a může se pyšnit tím, že byl zakladatelem moderní patologie. Může se nám to zdát trochu pochybné, že tak mladý vědec byl určen jako hlava významného ústavu lékařské fakulty. Avšak Hlava byl opravdu člověkem na svém místě. Časem se totiž ukázalo, že je nejen vynikající vědec a učitel, ale i organizátor. Jako nejmladší z profesorského sboru vystupoval nejdynamičtěji ze všech a nejednou se stalo, že během sezení se strhla drobná potyčka.

Jaký vlastně byl:
Když toto všechno vezmeme v potaz, dozajista se neubráníme určitým představám o jeho charakteru. Může nás napadnout, že je to jasný případ suchopárného, hyperaktivního profesora, který sedí celé dny, v tomto případě, v pitevně a neumí se přívětivě usmát. Ve skutečnosti byl Jaroslav Hlava velmi oblíbený společník. Dost možná pro jeho výborný rozhled nejen v politickém dění, ale i pro značný zájem o kulturu. Kdybyste měli to štěstí a šli s ním na večeři či oběd, zajisté by k dámám byl velmi galantní a pánům by neopomenul nabídnout viržínko. To byla totiž jeho vášeň. Již od mládí si jeho chuť často dopřával a neodložil ho ani později. Možná mu přinášelo jakýsi pocit inspirace při bádání, jelikož zpravidla neopomenul vzít si ho s sebou ani do pitevny. Studenti dokonce podle toho, kolik cigár v ten den vykouřil, odhadovali, jakou má náladu. Když pak doutník odložil, začali se bát, aby zkouškou prošli.

Pokud máte rádi černý humor, Jaroslav Hlava by vás nejspíš pěkně pobavil.  Zde jsou dva jeho známé výroky, abyste si mohli udělat svůj vlastní názor na to, jakého ražení doktor Hlava byl.
„Budu živ do 90 let. Háček jest jen v tom, že mi to prorokoval jeden přírodní lékařský kolega, kteří, jak vidno, fušují s oblibou nejen do medicíny, ale také do prorokování. Snad předpokládal ten kolega podle svých utkvělých představ, že piju jen vodu a místo viržinek užívám jalovcových pokroutek. Budiž mu prominuto, že se v tomto punktu řádně zmýlil“.

„Vidíte, je to divné. Byl jsem už zcela tupý, skoro jsem už ani cigára při práci nepotřeboval – a od té doby, co mám děti, se to změnilo. Někdy mně rozčilení až překáží. Dětské sekce se vůbec bojím. Jako bych měl svoje dítě pod nožem…“

Vědecké práce:
Z jeho vědeckých prací jsou pak nejznámější ty o skvrnitém tyfu, úplavici, spalničkách či žluté atrofii jater. Avšak ne všechny byly připsány jako zásluha jemu. Např. jeho práce O skvrnitém tyfu v zahraničí nijak zvlášť neuspěla. Když však o 3 roky později se stejnými předpoklady a závěry o původu nemoci přišel vědec Stanislav Prowazek, veřejnost ji přijala s mnohem větším nadšením a prvenství v tomto oboru bylo připsáno právě Prowazkovi. Jak vidíme, Jaroslavu Hlavovi se ne vždy dostalo spravedlivého ocenění, přesto zůstává faktem, že se zasloužil o mnohé vědecké objevy přelomového významu a je velmi zajímavou osobností, která si zaslouží naši pozornost i dnes.

Připomenout si Jaroslava Hlavu můžeme při procházce Prahou 2 – Albertovem , zde čeká nádherná světle modrá budova Hlavova ústavu.

Adresa:
Studničkova 2,
128 00 Praha 2
GPS: 50.069767,14.425486